Až do puberty nechtěla o modlení se k Bohu ani slyšet. Přesto už téměř čtyřicet let káže v rouchu farářky Církve československé husitské.
Na ženu za oltářem v kostele lidé moc zvyklí nejsou. Iva Pospíšilová ale roucho farářky obléká téměř denně. Coby představitelka Církve československé husitské se přitom nevyhýbá ani obřadům po boku katolických farářů. Ve svých kázáních se mimo jiné věnuje i aktuální otázce uprchlické krize.
"Byla jsem pokřtěna jako malé dítě a tím moje veškerá náboženská výchova na dlouhé roky skončila. Až v roce 1968, kdy mi bylo čtrnáct let, došlo v rámci pražského jara k určitému uvolnění a moji rodiče se rozpomenuli na to, že bych měla chodit do náboženství, " zavzpomínala na počátky své církevní "kariéry" drobná žena, která se netají tím, že z rozhodnutí rodičů rozhodně nadšená nebyla. "Dělala jsem proto všechno, abych tam nemusela chodit. Jenže děti tehdy musely poslouchat své rodiče mnohem víc než dneska. Nakonec jsem proto musela nastoupit do školy, v níž se vyučovalo náboženství v době, kdy já jsem měla volno, " připomněla si události před 48 lety.
Cestou si vymyslela plán, jak to zaonačit, aby ji farář z hodiny vyhodil a ona se pak na to mohla doma vymluvit. "Přišla jsem tam velmi naštvaná. Schválně jsem práskla za sebou dveřmi a s velkým rachotem jsem si sedla do lavice. Pak jsem jen čekala na to, jak na mne farář vystartuje a vyžene mě, " přiznala.
Reakce faráře ji velmi nemile zaskočila. "Reagoval úplně jinak, než jsem čekala. Řekl mi: Milá Ivo, tak tě mezi námi vítáme a chtěl bych ti říct, že taková mladá dáma, jako jsi ty, příště určitě zavře dveře klikou. Chtěl bych tě přitom poprosit, abys tady boží jméno nebrala nadarmo. Tím ve mně veškerou nabubřelost zlomil. Jeho slova na mne velmi zapůsobila a já se najednou začala velmi stydět, " promluvila o proměně, k níž stačilo jen několik sekund.
Z pubertální Ivy se brzy stala jedna z nejpozornějších studentek náboženství. Úplně jí to změnilo pohled na svět a ona najednou zjistila, že s ním chce spojit svůj další život. Když se sešel rok s rokem, tak za farářem přišla s dotazem, co má dělat pro to, aby se mohla stát farářkou. "Až tímto dotazem jsem ho dokázala vyvést z míry, " doplnila s úsměvem. Nadšení z víry si přenesla patnáctiletá Iva i na gymnázium specializované na matematiku a fyziku, kde ovšem pro ně mnozí pedagogové neměli pochopení.
"Nejhorší to bylo, když jsem se dostala do maturitního ročníku, kde opravdu mnozí dělali vše pro to, abych neodmaturovala. Měla jsem ale štěstí na třídní profesorku, která se mne neustále zastávala, a já jsem hlavně díky ní měla otevřenou cestu na bohosloveckou fakultu. Profesorka ovšem za to zaplatila tím, že ji ze školy vyhodili, " připomněla pomstychtivost některých lidí.
K víře přivedla i svého syna, který zvažuje, zda se má stát knězem. V rodině přitom návštěvy kostelů zažité rozhodně nemají. Někteří její příbuzní kostel pravidelně navštěvují, jiné naopak neláká. "Jsou to takoví kolečkoví křesťané. Na křest jsou přivezeni v kočárku, na svatbu v autě a při úmrtí v pohřebním autě, " vysvětlila se smíchem netradiční slovní spojení.
Pospíšilová pronáší duchovní slova nejčastěji v prostých husitských chrámech bez soch a obrazů, které tato církev zakazuje ve svém desateru. Díky velmi dobrým vztahům s římskokatolickými faráři ale káže i v katolických svatostáncích, které působí mnohem honosněji. "Vnímám přitom pouze to, že mám před sebou věřící. Na ně zaměřuji svou pozornost. To, že je kostel ozdoben, proto vůbec neberu v potaz, " zdůraznila.
Nejčastěji se vrací k životu Ježíše Krista, ale nezapomíná ani na současné dění. To, že do Evropy za jediný rok zamířilo více než milion běženců, podle ní nejde přehlédnout. "Pomáhejme těm, kteří naši pomoc potřebují, ale současně si nenechme vnucovat hodnoty, které narušují pokoj, který tady máme. Ten, kdo tady chce zůstat, ať přijme kulturu země, do níž přichází, nebo ať jí nevnucuje aspoň svůj pohled na svět. V opačném případě ať odejde do státu, kde to může praktikovat. Ježíš nás učí milosrdenství, ale na druhou stranu nemůžeme říci, dělejte si u nás, co chcete. Je to naše země, ve které platí nějaké hodnoty, které je nutné zachovat i pro budoucí generace, " je přesvědčena farářka.