Původně měl tento prostor sloužit jako pohřebiště pro celou Ostravu. Měl mít kapacitu 36 tisíc hrobových míst.
Hřbitovy mají svou historii, ty ostravské, které dnes známe, ji datují povětšinou do počátku 20. století. To je případ i takzvaného Nového hřbitova ve Vítkovicích, který je v současnosti druhým největším pohřebištěm na území města Ostravy a zároveň jedním z mála hřbitovů, které přežily svůj plánovaný zánik v 60. letech.
Byl postaven roku 1913 podle architektonického návrhu Ludwiga Fialy, šéfa stavební kanceláře nedalekých Vítkovických železáren. O rok později byl vysvěcen a začalo se zde pohřbívat. Přestože je hřbitov vybaven hojnou mírou zeleně, vzrostlými stromy, továrnu je možno i přes ně spatřit.
Hřbitovní zeď a brány, některé prvorepublikové náhrobky, to vše je dokladem pozdní secese a patří k tomu nejzajímavějšímu, co na hřbitově z uměleckého hlediska najdeme. "Nejhodnotnější náhrobky pocházejí z období první republiky. Dokonce tady ale najdeme i hrobová místa se starší datací, jedná se pravděpodobně o hroby přesunuté z původního hřbitova v dnešním sadu Jožky Jabůrkové," říká Jan Hájek, jednatel společnosti Concordia.
Původně se předpokládalo, že prostor Nového hřbitova bude určen pro celou Moravskou Ostravu. Kapacita takto zamýšleného centrálního hřbitova měla dosahovat 36 000 hrobových míst. Počítalo se s tím, že bude rozdělen na samostatné části určené podle víry pro katolíky, protestanty a židy.
Snahou radních bylo vybudovat moderní hřbitov s ozdobným oplocením a důstojnou vstupní halou. Přirozenou součástí měla být umrlčí komora a počítalo se rovněž s novinkou v podobě krematoria. Záměry na papíře se ale realizovat nepodařilo. "Nakonec byla vystavěna jen márnice, ohradní zeď s bránami z čelní strany hřbitova, která je považována za kvalitní stavební projev s prvky secesního dekorativismu, a ve dvacátých letech kaple s obřadní síní, s pitevnou a byty pro hrobníka a zahradníka," dodává Petr Kašing ve své práci Dějiny a vývoj hřbitovů na současném území Ostravy z roku 2008.
Na hřbitově se hodně pohřbívaly oběti války. Během první světové zde byly pohřbeny téměř čtyři stovky vojínů různých národností. V třicátých letech byla na hřbitově postavena krypta, do které byly uloženy ostatky vojínů - válečných zajatců, kteří zemřeli během první světové války a byli původně pochovaní nejen na tomto hřbitově, ale i v dalších částech Ostravy. Toto mauzoleum zdobí sousoší z bílého mramoru podle návrhu akademického sochaře Františka Juráně. Je v něm uloženo 1 538 exhumovaných vojínů italské, československé, polské, ruské, maďarské, rakouské, rumunské a německé národnosti.
Nejhůře bylo hřbitovu v 60. letech. Město plánovalo nekropoli zrušit na úkor nově budované na území Slezské Ostravy. Pohřby řídly, a nakonec se přestal vítkovický hřbitov udržovat, až z většiny zchátral. Jeho renesance nastala až v 90. letech. "Jednotlivé části byly obnovovány a hřbitov byl upraven do dnešní podoby," dodává Jiří Hájek.