Cizinci muslimského vyznání

Odhady uvádějí, že v naší zemi žije přibližně 20 000 muslimů. Asi 400 osob z tohoto celkového počtu je české národnosti (konvertité), zbylou většinu tvoří studenti, obchodníci, osazenstva ambasád, ekonomičtí a političtí imigranti a absolventi českých univerzit, kteří se zde natrvalo usadili. Národnostní skladba české muslimské obce je velice pestrá, od Kavkazanů, Kurdů a Arabů až po muslimy ze subsaharské Afriky. Muslimská obec je značně roztříštěna, nejen územně, ale i politicky a nábožensky. Viz http://www.strat.cz

Stále v české společnosti přetrvávají tyto argumenty:

S pohřbíváním zemřelého muslima a s činností Islámských nadací v ČR jsem se poprvé seznámil na 6. mezinárodním veletrhu pohřebnictví Venia, který se uskutečnil od 25. do 27. listopadu 2004 v pavilonu D na brněnském výstavišti. Vyslechl jsem přednášku předsedů Islámských nadací v Praze a v Brně, Ing. Lazhara Maamriho (Pražská mešita) a Ing. Muneeba Hassaniho AlRawiho (Brněnská mešita, 2. místopředseda orgánu náboženské společnosti Ústředí muslimských obcí).

Oba přednášející uvedli, že pohřbívání zemřelých muslimů je jednoduchý rituál. Sestává se z umytí zemřelého a poté se provede rituální očista, podobná té, jako dělají muslimové před motlitbou. "Islámská tradiční pohřební kultura se v několika bodech liší od křesťanského nebo sekulárního pojetí. Hrob má být co nejvíce jednoduchý, bez kamenné obruby, příkrovu, svíček nebo květinové výzdoby. Za dostačující se považuje prostá stéla, na kterou je vyryto nebožtíkovo jméno nebo některá ze súr. Dále musí být hroby podle islámské tradice orientovány směrem k Mekkce a pohřeb musí být proveden v den smrti a to bez rakve, což není v mnohých nejen českých, ale i německých a rakouských spolkových zemích stále možné. Tato varianta je vedle Essenu a Cách povolena také v Hamburku (Friedhofu Ohlsdorfu), kde představitelé města vyšli vstříc přáním místních muslimů a vyhláškou povolili pohřeb bez rakve s ohledem na světonázorové nebo náboženské důvody, " vysvětlil AlRawi. Jde o vzorovou správu pohřebiště otevřená všem národům, církvím a náboženckých společnostem. Zvlášť dlouhou tradici této otevřenosti tam potvrzují hroby Čínského pohřebního spolku, Japonské kolonie a německo-baltského hřbitovního bratrstva. Správa hřbitova umožňuje pohřbívat způsobem odpovídajím islámskému pohřebnímu ritu bez rakve a v pohřebním šátku. Příkladem jsou hroby iránsko-muslimské komunity.

První muslimské pohřebiště v SRN bylo zřízeno v Berlíně na Columbiadamm (kde v roce 1996 byl položen základní kámen první tříposchoďové mešity v SRN) a bylo zaplněno již po druhé světové válce 220 hroby; další pohřebiště na sousedním hřbitovu Garnisonsfriedhof mohlo poskytnout pomoc jen přechodně. První čistě muslimské pohřebiště poskytlo město Soltau po usilovné žádosti Gaironisy Jacobsové a její ženské skupiny v Lüneburgeru Heide. V diaspoře se přizpůsobili i samotní islámští Saudští Arabové okolnostem a připouští v případě nutnosti neislámské pohřebiště. Pro veliké pozdvižení se postaralo pohřbení jednoho arména, který byl pokládán omylem za muslima na islámském hřbitově v Oldenburgu. Příslušný zástupce DITIB (Türkisch-islamische Union der Anstalt für Religion" - Diyanet Isleri Türk-Islam Birligi) akceptoval nakonec tento hrob jako již jednou dokončený případ, kterému ale každopádně žádné další případy nesmí následovat.

Závažnější problém nastává pro Ústředí muslimských obcí v oblasti zřízení neveřejného muslimského pohřebiště - makbary - v ČR. Ústředí muslimských obcí bylo jako náboženská společnost zaregistrováno Ministerstvem kultury dne 17. září 2004 pod číslem 4874/2004-26 bez oprávnění k výkonu zvláštních práv. Mezi tyto zvláštní práva však zákon č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech nezahrnul právo zřídit neveřejné pohřebiště podle § 3 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Neveřejné pohřebiště je účelovým zařízením určeným výlučně pro uložení lidských pozůstatků nebo zpopelněných lidských ostatků členů řeholních řádů nebo kongregací, uzavřených, zejména příbuzenských společenství a příslušníků registrovaných církví nebo náboženských společností, jejichž vnitřní předpisy a obřady neumožňují ukládání lidských pozůstatků nebo zpopelněných lidských ostatků na veřejném pohřebišti. Tyto podmínky Ústředí muslimských obcí splňuje.

V nauce al-Kaysî se přímo říká, že zesnulý nesmí být pohřben na nemuslimském hřbitově. Stejně tak jako ten kdo není muslim, nesmí být pohřben na islámském pohřebišti. Tuto skutečnost jsou muslimové před zřízením svého nového neveřejného pohřebiště povinny prokázat krajskému úřadu, v jehož obvodu hodlají neveřejné pohřebiště zřídit, předložit mu řád neveřejného pohřebiště, upravující zejména způsob pohřbívání, a vyžádat si jeho stanovisko. Stanovisko krajského úřadu je jedním z podkladů pro vydání příslušného územního rozhodnutí.

Za účelem zjistit, kdy a kde by muslimové mohli takové neveřejné pohřebiště zřídit, jsem osobně navštívil 1. místopředsedu náboženské společnosti Ústředí muslimských obcí a tajemníka Islámské nadace v Praze, pana Vladimíra Sáňku, v pondělí dne 6. listopadu 2006 v pozdním odpoledni po společné modlitbě, která se denně koná od páté hodiny, v jeho kanceláři na Politických vězňů v Praze.

V České republice podle Sáňky platí to, že zde je přítomnost muslimů velmi málo viditelná. Oproti německým sousedům nepoznalo Česko před rokem 1989 imigraci muslimů za prací. Šlo do té doby spíše o studijní pobyty několika málo muslimských studentů. Těch, kteří dnes skutečně dodržují předpisy islámu a zároveň chtějí být pohřbeni v ČR, je podle Sáňky, pouze několik desítek. Většinou jde v praxi o lidi bez domova a bez příbuzných, kterým zajistí pohřeb muslimská komunita na vlastní náklady v Třebíči.

Viz Fotogalerie - Muslimská pohřebiště

Pokud nejde o občana ČR, hradí nákladný převoz mrtvého k pohřbení ve svém původním domově na žádost pozůstalých příslušné velvyslanectví.

Pan Sáňka osobně objížděl v Praze nabízené části hřbitovů vhodné pro pohřbívání muslimů. Správa pražských hřbitovů, příspěvková organizace MHMP (www.hrbitovy.cz), nabídla Ústředí muslimských obcí velmi pěknou zahradu s domkem na Homolce v Praze 5, blízko motolské nemocnice s tím, že provozovatelem nového muslimského pohřebiště bude Hl. m. Praha. Magistrát Hl. m. Prahy zřízení veřejného muslimského pohřebiště nakonec nepovolil.

Od srpna 2004 uzavřelo Ústředí muslimských obcí nájemní smlouvu se Správou pražských hřbitovů na šest hrobových míst (šestý hrob je prázdný, čerstvě vykopaný a přikrytý pláty plechu) ležících ve 29. oddělení Olšanských hřbitovů na Žižkově, v místě s kapacitou v okolí asi 50 hrobových míst. Mezi islámská ustanovení, která se neshodují s českými ani německými předpisy, patří možnost použít hrob pouze jednou. V ČR stejně jako v Německu je ale nájemné za hrobové místo sjednáváno pouze na určitý počet roků. Proto se může stát, že původně islámský hrob bude v budoucnosti pronajat "nevěřícím", následně exhumován a lidské ostatky v něm uložené budou zpopelněny v jednom z 27 českých krematorií.

Správa pražských hřbitovů v souladu s hřbitovním řádem Hl. m. Prahy může povolit exhumaci po uplynutí tlecí doby novým "nevěřícím" nájemníkům těchto původně muslimských hrobů. Nájemce místa je totiž v souladu s odst. 3 čl. 6 tohoto řádu oprávněn provádět exhumaci po uplynutí tlecí doby pouze na základě povolení správce pohřebiště.

O možnosti vyhnout se těmto palčivým problémům využitím práva registrované církve (náboženské společnosti) zřídit a provozovat neveřejné pohřebiště nebyl pan Sáňka informován. Společně jsme tedy na mapě Prahy začali hledat jiný vhodný pozemek, který by tentokrát Ústředí muslimských obcí zakoupilo za účelem zřízení a provozování neveřejného pohřebiště. Neveřejné pohřebiště lze zřídit na návrh registrované církve nebo náboženské společnosti na pozemku v jejich vlastnictví jen na základě územního rozhodnutí a následného stavebního povolení. Dotčenými orgány jsou vždy také krajská hygienická stanice a vodohospodářský orgán. Protože součástí muslimských pohřebišť jsou vždy hroby, je Ústředí muslimských obcí povinno kromě podkladů stanovených stavebním zákonem předložit i výsledky hydrogeologického průzkumu, z nichž je patrno, že pozemek je k takovému způsobu pohřbívání vhodný.